(Dilla, 15.10.2007, basne)
Rozplýváš se v ranní mlze
jsi sen, co skočil o rok zpět,
život se mi vysmál drze,
když jsem děla: mřel mi svět.
Pod rukama hlínu z hrobu
růže byly suché zcela
slunce hřálo v mrzkou dobu
stovky dnů jsem probrečela.
V srdci prázdno připomnělo,
že se blíží vůně léta,
všude kolem pění znělo
jenom ze mě byla sketa.
Další září, v klínu jitra
usnula jsem s hlavou plnou
s otázkou: Co bude zítra?
s dýkou stála nad roklinou.
Přišel říjen, rok už minul
úsměv zase krášlil den,
Čas mi z věže hrdě kynul:
vždyť již zahnal pozdní sen.