(Ďábel sám, 16.10.2007, basne)
V každodením životě,
úsměvy se míjejí,
cítíš se být v pohodě,
ale hledáš souznění.
Hledáš krásný cit,
co dovedl by také hřát,
nenajdeš však klid,
svou lásku si budeš přát.
Jsou dny v šední, denní,
chceš ty pouta roztrhat,
snad se nad tebou rozední,
sám sobě se snažíš lhát.
Nedáváš si šance,
držíš hlavu při zemi,
ukrytý jak v bance,
těžko najdeš zázemí.
Jsou slova planá,
co ti tiše říkají,
že začít zas a znova,
je tvou jedinou nadějí.