(maena, 30.10.2007, basne)
...
Vzdala jsem se básní
na chvíli
očima hladovýma
podepřela nebe
myšlenky popelavý uvízly
na tváři dnešního rána
i smrti musím vysvětlit
že pláču
a není proč
a není zač
odpuštění rozpuštěné
ve svítání
život do obloučku
na cestě rovný
dokud ještě tluče
snaž se otevřít
kameny na hrázi
cinkají
jako
zvonky
sněženky
stejně je to málo
planý růže
neseženu
voní jako ty
krok za krokem
vzdaluju se
sama sobě
pocity svůdné
poletím