(Gabika, 10.11.2007, basne)
Utíkám..
Těch pár vět mě tolik mrzelo..
Jasně, něco zase zmizelo,
ale nezapoměň na to,
že nikdy nebudu tvůj majetek.
Vždycky to budu já,
která dělá něco špatně.
Vždycky já pokazím
hezký chvíle..
Prošlapaný podrážky..
..prázdný plíce..
..pár modráků,
od zoufalých pádů..
To všechno jsou následky těch útěků,
jenže nic není horší,
než ty neviditelný rány, který ty..
..asi vážně nikdy neobjevíš.