(spare, 17.11.2007, basne)
Plakala jsem Ti na rameni,
a Ty jsi říkal :
Nedělej to ! To se vyřeší !
Sušíš mi něžně slzy a dáváš přístřeší.
Jenže, kamaráde, já už čekat nechci.
Dělám to řádku let:
ještě ne...pozor – no a TEĎ !
Znám ty pocity nazpaměť.
Jsi na startu,
a pak běží někdo jiný
- z Tvého bloku,
bez pocitu viny.
A sluší se,
sbalit tretry,
a sklonit se.
Ale já.......DOST !
Už nechci
pořád po ruce být,
a život nezažít.
Chci výhru proměnit !
Už vím,
proč mě ráno bolí záda.
Proč časně vstávám.
Hloupá.
Na to si totiž
zatím troufám !
Doufám...