(Rbb, 02.01.2008, basne)
Je život krásný i s bolestí?
Nepoznané lákalo mne,
cestou jsem prošel do nikam
bolesti pln odcházím.
Zmaten po stopách zavátých odcházím,
otáčím se pro pohled na krásu,
jsi krásná a tajemná,
ikdyž pocit mám,
že znám tě víc než sebe.
Ruce její jako větve
nahá těla zahalují,
prsty její hebké,
měkké,krásně něžné,
je pak lehce masírují.
Jsi jak růže krásná,
v zahradách Tvé květy voní,
hledám tě, naděje marná,
jsi můj sen, mé snění.
Chtěl bych Tvá krásná ústa políbit,
své rty bych k Tvým dal,
Tvé dlaně jen pohladit
a do náruče vzal.
Kdo mě jen probudí,
sen se mi zdal překrásný,
šeptem tvé jméno stále zní