(Elča, 05.01.2008, basne)
Poztrácela jsem slova a verše
a v hlavě mi tluče touha
věřit že svět přece nemůže bejt tak omezenej
Že se nedá nad vším jenom zakroutit hlavou
Bojím se napsat věci
který bych se potom bála přečíst
To jenom mý probdělý sny jsou křičící poezie
kde každý slovo má svůj rým
tam se dá ponořit do vzpomínek
co se nikdy nestaly
ve snech žiju a v životě umírám
ve světe „jednou, za pár let“
je všechno snažší
jednou za pár let
bylo stejně vždycky všechno jinak...