(Lady Carmila, 14.01.2008, basne)
V pavučinách ticha,
děvče, sotva dýchá,
není jí do tance.
Její život končí,
oko slza smočí.
Baladou z romance.
V mramorovém sále,
leží bytost dále,
leží a chystá se zemřít!
Proč znehybněla?
co od života chtěla?
TOUŽILA VĚŘIT!
V lidi? Pro Boha?
Pravda bývá strohá..
A faktická.
Kdo by dneska řek,¨
že ji popad vztek?
Nebyla praktická..
A asertivní už vůbec ne.