(vox animi, 31.01.2008, basne)
Šumí lesy, šumí bor,
mrak temný kolem mne.
V lese teče voda z hor,
proč nemůže býti věčného poledne?
Potom čas by se zastavil,
my navždy spolu zůstali.
Však někdo mocnější tento svět postavil,
a tak teď krušné časy nastaly.
Odešel, kamsi do neznáma,
člověk námi milován
již neposedí tady s náma.
Do rukou jiných byl odevzdán.
Až skane slza po skráni Vaší,
vzpomeňte na chvíle s ním prožité.
Teď pro něj je to snažší,
žití na tomto světě - tak složité.
Proudy vína a věčný klid,
jednou, dříve či později, opět se sejdeme,
tak teď v míru nechme ho odejít.
S úsměvem na rtech šťastnou cestu popřejme.
- ŠŤASTNOU CESTU DĚDO -