(vapiti, 06.02.2008, basne)
Slízl Tvůj úsměv ze rtů
... sladký ...
němý, nic neříkajíc
popojel pohledem níž,
kde dotek očí rozžhavil
uhlík středobodu
tělesné touhy.
69 krát se Země zachvěla
pod tíhou jejich dopadů
z oblaků slastných doteků.
Umírající anděl v samé propasti Tvého bytí
šťasten kroužil do skonání . jeho či její.
snad obou, těch bláznů
co jdou krajinou
pro odměnu jedinou...
Ledy,
jenž ve stínu mléčné dráhy
tají,
v hloubi duše myšlenky zrají,
těla se k sobě tajně klaní,
v ruce se skrytou zbraní,
si Ti dva něžně hrají,
a nevědí že nemají
zatažený závěs ..