(Sirnis, 13.02.2008, basne)
Ironie lásky,
dělá na čele jen vrásky.
Místo polibků a něhy,
zbudou jen smutné vzdechy.
Cit zmizí a odpadne,
těžko říct jak to ke konci dopadne.
A místo štěstí,
ucítíš akorát stisk kleští.
Bláhovost jde ruku v ruce s láskou,
dřív si byla mou sedmikráskou.
Teď však mé srdce uvadlo,
dobře víš, jak to celé dopadlo.
Konec, ahoj, měj se,
neřekl jsem ani ptej se.
Myslel jsem že dělám správnou věc,
teď si říkám byl to kec.
Kdo ví, co je vlastně správné,
v životě děláme blbosti jen samé.
Tak už o tom nebudu dál psát,
radši jdu zkusit tu nevyzpytatelnou hru zas hrát.