(Verule, 01.03.2008, basne)
Všichni jako jeden muž,
na jaro těšíme se už,
konečně tu máme teplý březen
a proto za kamna nelezem.
Sluníčko je v plné záři,
zimě její pobyt maří,
radostně vítáme ten zimní krach,
jaro už čeká v květinkách.
Probouzí se křehká flóra,
ozdobujíc veřejná fóra,
hladíme vše laskavým pohledem
s něhou co jindy nesvedem.
Jihneme nad touto krásou,
však je jaro naši spásou,
a jako bychom tu živou vodu pili
ožíváme v každičkou chvíli.
Až naplní se jarní vzkříšení,
doba lásky citů zkřížení,
rozkvetlá příroda v barvách duhy,
obšťastní ještě i živočišné druhy.