(Jamesow, 11.03.2008, basne)
Nad hlavou andílek malý ti lítá,
probouzí se s tebou, když ráno svítá.
Je všude s tebou, kdekoliv jseš,
pořád tě hlídá, kamkoliv jdeš.
Jednoho dne ale ty nařkneš člověka,
on vezme zbraň, andílka vyleká.
Vystřelí náhle,
andílek padne....
Odpadnou křidélka, končí tvůj příběh,
přítomnost andílka ti bude chybět.
Už jsi si zvyknul na zlatavý třpyt
a jeho vůní provoněný byt.
Na věky věků budeš už sám,
neplakej, příteli, ten pocit znám.
Napíšu příběh tvůj ať všichni vidí
ohromnou krutost některých lidí.
Všichni se dozvědí, jak můžem ublížit,
že naše hříchy, do smrti, budou nás tížit...