(Obyčejný básník, 13.03.2008, basne)
Začínají kvést
a možná zase zvadnou,
jak můžeš úděl nést,
když šanci nemáš žádnou?
Bledule na stráni,
krčí se ve větříku,
čeká nás pokání,
dívenko bez svetříku.
Jednu jsem utrhl a nesl,
své milé na pozdrav,
v tom slavík lehce hlesl,
jsem nemocen i zdráv.
Milá ji nechce, ani mě,
co budu dělat nyní,
když zcela jistě vědomě
bledulka vadne v síni.
Přišla jen na návštěvu
a já jí tu zvadlou dal,
láska občas žádá slevu,
byl jsem chudý a teď král.
Je jaro, jež má spoustu moci,
hřeje nás stejně jako jiné,
tak ať je stále - ve dne, noci,
ať láska naše - nepomine!