Nekonečné čekání

(*F*O*r*e*S*T* , 18.04.2008 , basne)

Mlha padla blíže k zemi,
zpěv ptáků zmizel v dáli,
chvěji se, že zima je mi
ve společnosti vod a skály.

Z nudy házím oblázky
vstříc vodě a její vlny
a kladu si otázky,
proč emocemi jsem teď plný.

Vždyť ještě nejsem děd,
vždyť nejsem tak stary,
proč opouštět tento svět
byť brodím se zkrz zmary.

To již ale z hlouby moře
Chárón tiše připlouvá,
nasedám a přitom spoře
moje duše odplouvá
a životu se omlouvá.