(Káňátko, 10.05.2008, basne)
Já zbláznila se do divokého větru
jež na kopci vlasy mé jemně pročesával
to on si se mou povídal
jen on si se mnou hrál
Vyprávěl mi o své kamarádce trávě
a také o šiškách a stromech za večera
pak vlasy mi znova zčesal z čela,
když řeka ve splavu zahučela.
Zlehka utichl a já se s ním rozloučila
Slunce za hory zapadalo
a mně se chvíli zdálo,
že všechno kolem spalo
A vítr nocí roztančí se v listí
zašumí pohádky k mým dlaním
a já se mu klaním
já se mu neubráním.