(labuť, 12.05.2008, basne)
Obouvám boty..
S klapotem po dlažebních kostách..
Jdu vstříc novému ránu..
Svítá..
Ve vzduchu cítím jarní deště..
Co myjí spáry popraskané země..
I duše, co v prázdnu uzavřena..
Zebe..
Míjení probouzejících se domů..
A ranní káva, co za nos táhne mne domů..
Na dálku tichem..
Voní..
Už padá.. ten slabý jarní déšť..
Omývá všechna místa měst..
A jeho kapot je tichý..
Menuet..
Co tichem rána vlévá se..
Přes kůži do tichých duší..
A kreslí tisíc krásných vět..
O růži..
O lidech..
Snech..