(Ette, 29.05.2008, basne)
„Do očí se mi podívej,
Už mě nepřehlížej.
Chci Ti něco říct,
Co mi brání dál žít.“
Podíval se na mě,
Objal mě pevně.
Řekl - „Ptej se“.
„Nechci se Tě na nic ptát,
Nemusíš mi ani odpovídat.
Chci jen, abys věděl,
Že jsi z mého srdce nikdy neodešel.“
Objal mne ještě pevněji,
Cítil – jak se chvěji.
Slyšela jsem tlukot jeho srdce,
Stiskla jsem jeho ruce.
„Jen s Tebou jsem byla šťastná,
Jen s Tebou byla každá chvilka radostná.
Moře jsem Ti vytvořila,
Ze svých slz vyplakala“
Ukáplo slz pár,
„Budeme ještě někdy pár?“
Usmál se.
„To víš, že budeme.“