(spare, 07.06.2008, basne)
na schodech u Rudolfina
zní patetické finále
během pauzy polední
tělo za sochou sedící múzy
oči za černými skly
stydím se být dojata, leč slzy tečou samy...
proč se dojímat ?
ale neodolám...
a nesena tóny
pryč od pátečního mumraje
garáží v podzemí
klaksonů
a tramvajových zvonků
stoupám...
někam strašně vysoko
a nechci zpátky