(spare, 19.06.2008, basne)
Nechávám na sebe
dopadnout
zvláštní ticho...
Je slyšet tepot srdcí těch z kamene.
Drolí se pískovec.
Slovanští bohové
i sv.Václav
přišli na schůzku v čase...
Svědkové mého rozhodnutí.
NE !
Tady jsem tolik chtěla stát s Tebou.
V parku pod starými stromy.
Ukázat,
kde to miluju...
Vejít,
držet v dlani Tvou dlaň,
a společně tajit dech:
To je krása ! Podívej...
A zatím ?
Sedím venku,
na studených schodech,
a místo dlaně
ukrývám horký pláč...
NE !
Ptám se...
Proč ?
Nebylo to brzy ?
Bylo to pozdě,
odpoví rozum.
NE !
Zdráhám se vejít...
Přešla mě chuť
vidět krásné věci.
Jakoby to byla svatokrádež.
Jakobych už neměla právo,
těšit se krásou.
Máš bolest...a já trestám sama sebe.
NE !
Je mi zle.
Vejdu.
Byla by škoda času a cesty...
Chodila jsem od vitríny k vitríně:
oči se dívaly
rozum chápal
ale srdce stálo stranou...
NE !
Sedím u misky čaje.
Kouzlo Japonska...
Bílý Pai Mu Tan.
Bílá
- jako pro nevěstu.
Jsem zase zpátky.
Sama.
Znovu opuštěně svobodná...
Před sebou cestu
umytou slzami
a
umetenou vysloveným...
NE !
neotočím se...
musím jít...dál.