(PetTulak, 22.06.2008, basne)
Kapky rosy třpytíc se na mechu,
přitahují krásou svou, lákají k oddechu.
Tak jako bez větru na moři plavidla,
plouží se mechem znavená chodidla.
Chladivá vláha na nohách ulpívá,
nespočet kapek pod nimi umírá.
Kapičky v okolí, ty, co to přežily,
lásky a štěstí rády by užily.
V sluneční záři pomalu stékají,
kořínky mechové pod zemí laskají.
Zítra hned v rozbřesku nové se objeví,
pyšnit se na mechu budou zas, to se ví.