(Franti, 06.07.2008, basne)
Víš
že stromy zjara
cudne zakryjí svou nahotu
/a břízy
jsou jako panny
s rozbrázdenou kůží/
víš,
že slunce
kreslí na listech
ornamenty soumraku
/krajinou páchnou
naše slova/
víš
že listy stárnou
a propadají se do času
/a velké staré smutné lípy
voní sladkou hnilobou/
víš
že stromy naze trčí k nebi
jako nemá výčitka
/víš, že chodím
přikládat tvář
na mé mladé staré nahé mé stříbrné
buky/
?