(Ďábel sám, 08.07.2008, basne)
Zavírám oči a chci Ti verše psát,
popsat Ti ten pocit, jak moc mám Tě rád.
Jak srdce rozbuší se, když si přítomna,
jak piji z hříšné číše, jsi má královna.
Pocit mám opojný, z nektaru ze Tvých rtů,
jsem jako mátožný, jak v říši tajných snů.
S dotekem se rozplývám a hledám pevnou zem,
když Tě zrovna nelíbám, říkám si, kde to jsem.
Jsi rozbřesk ranní rosy, který mi radost dá,
Tvůj úsměv v mysli nosím, když smutku přibývá.
Jsi světlo mojí temnoty, koberec plný něhy,
jsi Lásko plná dobroty, co podemílá břehy.
Jsi roztroušena v mysli, kde si Tě skládávám,
na Tebe lásko myslím, na Tebe spoléhám .
Možná že jsem blázen, možná že jsem div,
Tvou něhou krásně hlazen, líbám Tě na pažích.