(kleibr00, 27.09.2008, basne)
Křídla perutí,
čím víc chceš řvát,
tě opustí,
to si můžeš přát.
Poznáš to nic,
nad hlavou máš,
mávej křídly víc,
duši sílou dáš.
Je to ještě noc
a bije do očí,
síla dává moc,
a tvoje dny se rozpustí.
Večer ven nesmí,
květy nálad mých,
Slunce rosu nesní,
z barev nebeských.
Poznáš to nebe,
pod nohama půdu máš,
vypůjčím ti sebe,
ozvěnou se ptáš.
Je to jako den,
rána nejsou špinavý,
vítr obletí zem,
s vesmírem se propojí.