(RobertCZ, 26.10.2008, basne)
v centrální čtvrti města světla
tam kde nikdy není tma kde vzduchoprázdno už nekrátí dech
kde není léto ale už nikomu není zima
ona seděla na schodech
cpala se něčím od macdonalda on seděl vedle ní
v tom městě plném kamení
atakdál
a ona říkala
obejmi mě
já mám osmdesátpět kilo
ty máš stopatnáct kilo
dohromady máme dva metráky
dva metráky to už je slušná váha
to by stačilo jako zátěž
při testování výtahu
já mám bokovky a tanga
tobě z džín čouhá rýha
obejmi mě
tak málo žrádla je tady
obejmi mě
asi zdechnu hlady
pořádně mě objímej
příště si dám
dvojitý hranolky
je mi to líto pane préverte
ale ne každá změna je k lepšímu