(Inge, 26.11.2008, basne)
Minuta uplývá, je o věčnosti.
Příběh můj poskládá hromádka kostí.
Nechápu vůbec nic a chápu vše,
bývá mi ze sebe často dost zle.
Proč jsem se napila z tvé věčné záře?
Já klečí s pýchou svou zas u oltáře.
Minuta uplývá, poslední šance,
času mi ubývá, jak peněz v bance.
Utéct už nemám kam, peklo se blíží,
cesta má posetá je mnoha kříži.
Kdysi nám říkali, že věčnost není,
já ji však viděla i rozloučení.