(Láďa, 12.12.2008, basne)
Až k slzám donutila si mě sáhnout,
protože bez bolesti a lítosti není nic,
snad tma nad městem a svícen ve hvězdách,
a srdce bez tebe prázdné.
Až k slzám jak moře slané,
sáhnout si dokázala,
pro to jediné co v životě je důležité,
snad život a nebo jen kouzelný okamžik.
Pláči a na kolenou se ti klaním,
jsem jen cucák a tvé vlasy šeď pokrývá,
bláhový to vše je jen sen,
bez přiznání jsem jen stínem.
Až k slzám donutila,
tvá krása, tvé hvězdy v očích,
vrásky stářím, polibek obětovat,
ve snu, který se mi jednoho večera zdál.