(Vladimír P., 02.01.2009, basne)
Vždyť všechno jsou to jen rozmary mládí.
V žárech snových a v plamenech žhnoucí
má Bohéma peklem mě svádí
jak žena, jejíž tělo vášní tající.
Mé ruce v klínu spící chtěly by se dotknout
rozpáleného popela všech slastí žití,
chtěly by se vyrvat z pout,
jejichž sevření jak smrt mě drtí.
Však uvolnit okovy? Mě jen zkáza čekala by.
Tak kdo spoutá plamen mé Bohémy,
než padnu dolů - dolů do hloubi?
tam, kde její lůno rozevírá se mi.