(Mannon, 05.01.2009, basne)
Jako mlžný opar
proplouvat krajinou
zahalit věci jasné
i sebe samu
a věci dříve krásné
by pod stříbřitým prachem
mého těla
zvadly a zšedly
jak kůže staré prosté ženy
Obklopit duši nevinnou
malého dítěte
nechat zmrznout růži
posypat sníh na cestách
černým štěrkem
zavřít oči a nevidět
Jen cítit
déšť padající na zem
co smyje smutek
z mých očích
vrátí mi smích
a pak mě nechá znovu
měnit se
v hustou šedou mlhu
bez naděje
padat dolu…