(kleopatra.sedma, 11.02.2009, basne)
Jsi jako vločka sněhová,
která se v dlani mé schová.
Však má dlaň ji hodně hřála,
proto vločka hned roztála
a jako dým se vypařila.
Jen chladná voda po ní zbyla.
I Ty se ke mě chodíš hřát,
vezmeš si vše, co můžu dát.
A přestože Ti dám vše ráda,
mé srdce už zase strádá,
že nemá lásku a taky něhu,
proto Tě srovnávám s tou vločkou sněhu.
Tak jako ona se chvíli zdržíš snad...
A jediné, co po Tobě zbyde, je chlad.