(voedor, 02.03.2009, basne)
Substance hořkosti
mi sládne na jazyku
a výkřiky do ticha
jsou menší a ještě menší...
Hromadně se stěhují
mí běsi a soudruzi
do chladnějších krajin.
Emigrovali na Sibiř.
Klobouk si narazím hlouběji do čela,
vyhlédnu z okna na první nálet vrabců,
včera jsem u kina viděla můru
a žába se vrhla pod kola /že by jí chyběl adrenalin?/...
Hurááá! Řvu /vlastně nekřičím, jen jsem načala žlutou temperu/.
Pustím sem chlad a vlhko a vůni trávy.
A sněženku už nehledám celý den...
Za oknem mi kvete hyacint /ještě se nezlomil, malý zázrak/
a v mysli mi zraje myšlenka,
že když už nám emigroval i kocour
/a zhubnul a vylínal do smokingu/,
že když mě řvaním budí ptáci,
že třeba
pomalinku /hlavně nezakopni!/
přichází
jaro...
/+ povodně, aby to nebylo tak jásavé/