(Obyčejný básník, 21.10.2005, basne)
Přišel jsem pozdě a někdo jiný brzy,
tak život běží, i když mě to mrzí,
a protože dát nemohu ti více,
asi se rozloučíme spolu Večernice.
Jsem plný touhy, lásky, něhy,
co nemá téměř žádné břehy,
však člun tvůj brázdí moře jiné,
to stává se, že člověk mine
toho, kdo souzen byl mu osudem,
on bude tu a my tu nebudem.
Tak ustoupím ti z cesty, z lásky,
pohladit směl jsem tvoje vlásky.
Pohladit směl jsem tvoji tvář
a uzřel jsem tvých očí zář.
Teď ti říkám, abys šla a žila,
pevně ses mi do paměti vryla
a nikdy, nikdy více
nebude žádná moje Večernice!