(Tomáš Přidal, 20.05.2009, basne)
Kytička pro mou holčičku
spinká v dřevěné postýlce
prosím ji, klečím u její
fotografie, z které na mě hledí
roztomilý obličejík s růžovými tvářičkami
říkám: Vzbuď se, otevři oči
nepromluví, nezaslechne
oči se mi zalesknou
položím fialku na její hrob
políbím dlaň a pohladím
její tvář z fotografie
jako kdyby se rozjasnilo
sluníčko vystrkuje věneček
svých zlatých pampelišek
v duši cítím, že mě slyšela
usmála se
zapálím svíčku a za šera
odcházím z jejího věčného
domova, od smutečního domu,
kde všichni jednou skončíme
***
proč odešla dřív než já