(Kwítko, 18.06.2009, basne)
Zavírá oči
Před hvězdou rosou pokrytou
Zaklání hlavu
A nechce znát pravdu krutou
Zastavuje myšlenky
Před dotěrnými vlákny reality
Zatíná pěsti
A nechce rozevřít ty strastiplné ulity
Nevědomost
Nic neříkajíc nic nezničí
Ale je pošetilost
Doufat, že nám zůstane
I hvězda jednou uhasne
Oči se otevřou
Pravda, lživé řeči –stínu svíčky- uhasne
Hlava se napřímí
Realitou oknem přicházející
Myšlenky vyletí
Z ulity vylezou nevědomostíci
Dlaně rozevřou
Možnosti
Úspěchu i neúspěchu
Ale naděje
Nám dá vždy na výběr...