(Churry, 15.07.2009, basne)
Večerní vláha
orosila Tvé cello
a tóny odměřoval´s
po kapkách
Te Deum ptačí
náhle oněmělo
Dolehl na mé čelo
strach
Tóny se slily
v jediný veletok
a pak mě pohltilo moře
celou
Vytryskl pramen slůvek
v řeku slov
Ticho se rozeznělo
Úšklebkem na půl úst
jsi jen tak mimochodem
odehnal děs
a přitáh´ štěstí pocit
Pak řečí těl
už beze slov
stále jsi začínal
a opět končil
...ach mistře,
ta noční transplantace
dopadla víc než skvěle!
Bije mi nové srdce v těle
Zvolil jsi správnou zvonovinu
(ten posvátný kov)
Důkazem jsou ti
jiskřící kapky na mém čele
...už není třeba slov...