(Zelená okurka, 22.07.2009, basne)
Proč srdce moje tolik vzlyká,
v dobrou náladu nevěří,
když v mojí ruce dřímá klika
a stojím mlčky u dveří?
Je za mnou tolik krásných chvil,
železná košile a zvyk,
špetka práce a tisíc mil.
Přede mnou? Snad jen otazník.
Jen těžko sahám po důvěře,
jen těžko sbírám odvahu,
otevírám dubové dveře
a hle, už stojím na prahu.
Bude den zase jako včera?
Co zkazím? A co dovedu?
A má noha, rázem tak smělá,
vykročí rychle kupředu,
neboť ji vede pevný zvyk:
život je velký otazník.