(kaňka ouškovaná, 16.08.2009, basne)
Toužím se bez hlesu ztratit
v kouzelném lese aforismů,
jež tryskají ti s úst a nejdou zhatit.
V nachovém kouři okultismu
se poohlížím po iluzi.
Po čiré vodě v křivých kruzích
a po nádechu s tónem hromu,
po svém vlastním teskném shonu.
V černi žalu v černém poli
ztrácím naděj, která bolí,
pálí, kvílí, usíná.
Když z psa je vlk – má hodina
již přišla, bez zpátečního lístku
a opustí mne jenom na propustku.