(Justýna, 26.08.2009, basne)
Kašlu na lásku, jak panenka z provázků na smetišti citů teď ležím.
Přemýšlím, doufám, ztrácím naději a pryč radši běžím.
Pryč od všech emocí, od lidí, od světa, od mléčné dráhy.
Jak snadno svět udělá z andělů krásných prachsprosté vrahy!
Vrahy všech iluzí a dětských snů.
Vrhám se do chřtánu temných a chladných dnů.
Do rozestlané postele samota vklouzla,
snaží se mě získat, předvádí svá kouzla.
Nabízí svobodu, nevázané hrátky,
stejně bych lásko, chtěla tě zpátky.
A nebo ne, stejně jsi ZLÁ!
Kdo mi už, konečně, lék na tě dá???????