(Zefi, 19.11.2009, basne)
Stát v hotelovém pokoji
a pozorovat
sněhové vločky
působí tak ...
osaměle
tvář hladové kočky
a mráz
v celém těle
vcházím
zlehka na terasu
vdechnout
křehkou bílou krásu
A v dáli
tam kdesi
za lesy
Praděd se tyčí
a v mysli syčí
jedna dávná zima
tenkrát ...
jsem ti přišla prima
v tom hotelu nad Ovčárnou
říkals mi,že hvězdy spadnou
každou chvíli ...
a ony fakt zazářily
v mé duši ...
bylo jí tenkrát dvacet
zacpávala si uši
...a teď
se tam vracet?
Zavírám dveře
na terasu
tu sněžnou
jemnou
křehkou krásu
nechávám venku vát.
Přání ...?
Jedno.
Neplakat ...