(Amáta, 06.12.2009, basne)
...
Na omšelém rámu dne
Rozpjaté vetché plátno času
Rozmáchlé črty vybledlých vzpomínek
Nacházíš po vůni vlasů
Tvé nejmilejší panenky
Poslední den tvého dětství
Vyběhlas z domu jen naboso
Sepranou košilku
Po obou staších sestrách
Zapnutou nedočkavostí
Ob jednu dirku nakřivo
Na maminčino volání
Jen přes rameno špitla
Že snídani si dojíš až za chvilku...
...a už ses tam nikdy nevrátila
Teď z útržků vzpomínek
Zakletých v dusivém šeru podkroví
Posté se pokoušíš postavit hrad
Věž ze starých dřevěných kostek
Co vidíš?
Pistolka na kapsle z příšovské pouti
Pach síry na prstech s příchutí ohně
Igráček v helmě a bez levé ruky
Zlámané tuhy pastelek
V penálu s inkoustovými skvrnami
Vůně pendreku z babiččiny kapsy
Chladná tma škvíry pod prosezeným gaučem
Pletené chemlonové přehozy křesel
„Seď pěkně rovně! Víš, co mi to dalo práce?“
Koberec u okna o odstín světlejší
Kalužinka másla na krupičné kaši
„Jez ji od krajů, ať si nespálíš jazyk..“
Houpačka na dvorku
Kostičky domina
Bublifuk s náplní ředěnou jarem
Porcelánové hodiny
Stracholam
Vábnička
Bojínek
Na omšelém rámu dne
Rozpjaté vetché plátno času
Restaurování vzpomínek
...