(Čoki, 09.01.2010, basne)
V peřině bílé
tichá jsou přání
pod světlem lamp
zní koní ržání.
Rolničky cinkají
v dlouhých nocích
tvůj milý úsměv
ztrácí se v krocích.
Vločky si dávno
přednost nedají
vždyť kouzlo dopadu
ještě neznají.
Podvedeš přírodu
půjčíš ji snář
v hromadách sněhu
sluneční zář.
Ledové království
rampouchy tekou
na duši prázdno
něhy pod dekou.
Do rána vločky
změní se v květy
jak šťastná loučení
na konci věty.