(Romana Šamanka Ladyloba, 09.02.2010, basne)
Hřebenatka,
hřebenatka,
tvá skořápka – mušle
je jak reliéf.
Jako louče slunce brzo z rána,
když svítá někde nad obzorem -
nad řekami nebo u moře.
(Nebo jako signál majáku,
hle tady je přístav,
tady skály – zde lze ztroskotat)
Ty louče ukazují směr –
A tiše Ti říkaj
„Je čas na cestu se dát“.
Volají Tě k pouti – k pokoře,
zbav se všeho smetí
v hlavě, v sobě,
všude, kde to lze.
Víš, už teď si vedeš dobře,
vítej na Cestě.