(Markéta Hl., 27.02.2010, basne)
Noc bílá předjarního úplňku
v Řádu Stvoření nestala se chyba
Tak zvláštní, jasná záře luny
Životní pocit – vykuchaná ryba
Ta prázdnota je trochu zvláštní
člověk může žít bez emocí
Tak tedy - po svém vyřeším to
Už oblékám si svůj plášť noci
Tak vzdušný, zvláštně neosobní
k tělu přiléhá i odhaluje více
Otvírám okno, v chladném vánku
chvěju se jako plamen svíce
Nechávám okno dokořán,
sama zotvíraná ze všech stran
Můj Bože, tváří v tvář té Noci
s Tvou pomocí i bez pomoci