(Lucie Teru, 10.03.2010, basne)
mé tělo
.
.
.
černobílá šachovnice
pro figuru jediného pěšce
.
.
.
přeplněná prázdnota k nesnesení
zažraná pod kůži
.
.
.
když klín je jen prázdnou číší
co žádná ruka nenaplní
.
.
.
jsem jen démon světla do básní
.
.
.
a ty jsi hříšné snění
.
.
.
co mi nepatří
.
.
.
a přesto tě držím v hrsti
.
.
.
za perutě křídel
.
.
.
barvy mě nejbližší
.
.
.
nic neříkej
.
.
.
prosím
.
.
.
slova dnes nestačí
.
.
.
a spasení
.
.
.
je v srdci nůž
.
.
.
co plamen nezničí