(Lucie Teru, 15.04.2010, basne)
Po nocích skládám
sama sobě účty
s tvým podpisem
deset let
přeškrtlých
vyčerpáním
vyrovnaná
přílišným počtem skleniček
pořád kvalitního vína
zatím neslevuji z formy
jakési úrovně
jak dlouho
se ještě budu muset snažit
předstírat
klid
sílu
vstřícnost
ne nešetříš mě
proč si brát nabídnutou dlaň
když můžeš pošlapat hrdost
únava
mi z těla dělá
loutku na polámaný setrvačník
nevidíš
že úsměv na mé tváři
nezištně malovaný
člověkem
s nádhernou duší
je jediným pojítkem
se schopností přežít
alespoň ve stavu hibernace
už jsi vše zabil
svou neschopností
zvládat vlastní vztek
tak mě nech prosím jít
a nech mi vzpomínky
jako varování
chci prostě znovu volně dýchat
nebát se
milovat
snít
své skutečné reality