(Lucie Teru, 01.06.2010, basne)
Polovina vzpomínek
roztrhla minulost
dva dílky skládačky
co do sebe dávno nezapadají
dala jsem skoro všechno
jen ty zlé věci
si nechala pro sebe
ztratily náhle důležitost
pro nesmyslnou marnost
sebe
jsem dala už kdysi
v básních
prosících o milost
bez provinění
už nepatřím
za krátkou chvíli
škrtlá na papíře
v seznamu
životních proher
nebolí to
zvláštní
myslela jsem
že budu cítit prázdno
a smutek na dně
teď cítím jen ulehčení
a touhu stát se sama sebou
naději skrytou
do náruče
laskavosti
darované něhou
už nechybíš mi