(Lůca K., 24.06.2010, basne)
Znám dobře ten pocit,
kdy najednou cítíš se sám.
Kdy ten, komu věříš,
tě přestává mít rád.
Na stěnách místo obrazů visí rám
a ty vnímáš jen studený chlad.
Je ti líto toho, co skončilo,
a přitom víš, že musíš jít dál
pro to, co dřív ti patřilo,
pro to, co tolik sis přál.
V dáli, nebo hned za tebou
čeká už možná nový sen.
Tak se otoč, chyť ho
a přivítej s ním nový den!
Nesmutni pro to, co bylo,
a už nepřijde.
Ale nezapomeň na to,
i když na tom už dneska nesejde.
Buď rád, že tys měl tu čest
a zahrál sis hlavní roli,
žes byl osloven
a mohl se projít po Amorově poli.