(Johan', 28.07.2010, basne)
Když nepřítel je svůdný
Růžově odleskující
ústa říkají,
smutné nic...
Pomalu mlaskající
shrbené a seschlé
Hugoho rtěnkou,
likérem...
Tváře z mramoru
a ňadra z fosforu
Klapou plastovýma
nohama butikových figurín,
Kaňka černou tuší
a jehlou modrá víčka
Koutky napovídají
pěnou zkrápěné se třpytí
Přicházejí dokola
a kapou sliny
na má ramena
Mávání rukama
a úsměv nestačí
Tak odcházím
se zlostí
Zrovna čerstvě probuzen
když usínám....