(Lucie Teru, 30.09.2010, basne)
Krajánci podzimu
křehkými kotníky
satřásají zlatavě
záblesky listů
přesto je zeleno
/tam uvnitř
kde se dotýkáš mého srdce/
a něha zkouší
bosou nohou
hrát si
na provazochodce
na stříbřitě napjatém laně
nás dvou
Všechno zmohu
s tvými slovy
klíčovou dírkou
poschovávanými do duše
podzimních splínů