(Tamara, 12.10.2010, basne)
V jedné zemi, v jednom kraji
žil človíček rozháraný.
Vysníval si život skvělý,
osud snad se nad ním zželí.
Sny přetvořit v jsoucno,
počítač mu podal ruku,
tak poznal svoje mocno,
chtěl jen trochu vzruchu.
Komentáře sladké,
jako med se táhnou,
v podtextu však závist,
nic nenechá stranou.
Jednoho dne ho napadlo,
rozdvojit se na krátko.
Komentáře píše i sám sobě,
by nebyl odhalen v krátké době.
Myslí si, že lid je hloupý,
že se někde v koutku kroutí.
Velký omyl člověče,
pohár trpělivosti přeteče.
Chyba človíčku se stala,
už Ti zvoní hrana.
Zahrával sis pomluvou,
nebudem to řešit domluvou.